Víte, co je v dnešní společnosti největší tabu? Ne, není to sex jako dříve, ale téma smrti a umírání. Obzvláště se pak snažíme ochránit děti před touto těžkou životní událostí.
Úkolem rodiče je dítě chránit, ale v případě úmrtí blízké osoby se často jedná o izolování. Dítě velmi citlivě vnímá, co se v jeho okolí děje, takže neutajíte své trápení. Život zasažený nemocí a ztrátou blízkého je stresující pro všechny. Smrt je největší ztrátou, která nás může potkat, a proto vyvolává nejsilnější emoční reakce. Úkolem není tyto emoce potlačit, ale odžít si je. A děti jsou součástí všeho.
Jak dítě vnímá smrt
Dítě truchlí v jakémkoliv věku, ale to, jak smrt vnímá, závisí na jeho vývojovém období.
Výzkumy uvádějí, že dítě začíná smrt vnímat od 2 let, avšak u menších dětí hraje roli separační úzkost. Přibližně do 5 let si dítě neuvědomuje definitivnost smrti, očekává, že se zesnulý vrátí, a může ho hledat. Mezi pátým a devátým rokem děti mají tendenci smrt personifikovat. Po desátém roce (někdy už po sedmém) si dítě uvědomuje, že smrt je nevratná a že všichni živí tvorové jednou umřou. Pokud víte, jak dítě smrt vnímá, dokážete mu lépe porozumět a pomoci.
Dítě prochází fázemi truchlení:
- šok, popření, odmítání
- idealizace zemřelého
- znevažování zemřelého, obviňování, agrese
- smíření, znovupřiblížení k zemřelému, najití nového vztahu k sobě a ke světu
Jak dlouho tyto fáze trvají, je velmi individuální.
Jak dětem pomůžeme
- Ukazujme dětem koloběh života – v přírodě umírají kytky, na podzim listy, nepřehlížejte ani mrtvé živočichy. Pokud děti potkají mrtvého ptáka, včelu, žábu nebo jiné zvíře, berme to jako příležitost vysvětlit, co se stalo.
- Odpovídejte dětem na jejich otázky a vždy pravdivě.
- Sdílejte s dětmi své emoce spojené se ztrátou, aby poznaly, že je normální být smutný, zklamaný nebo naštvaný.
- Dopřejte dětem rituál rozloučení. Není důležité, zda půjdou na pohřeb nebo ne, ale důležitý je proces, kterým projdou.
- Dopřejte dítěti na zesnulého vzpomínat – mluvit o něm, prohlížet si fotky, uchovat si něco na památku.
- Smrt blízkého je i pro rodiče velkou ztrátou, proto je fajn najít podporu v okolí nebo odbornou pomoc. Nabídněte dítěti, kde nebo u koho může truchlit, aby na to nebylo samo.
- Umožněte dítěti jiné formy vyjádření smutku – hra, malování, vyprávění a vymýšlení příběhů, bubnování a jiné tvořivé aktivity.
- Neopomíjejte úmrtí domácího mazlíčka – i ten si zaslouží rituál rozloučení a dítě má právo po něm truchlit.
- Nikdy pocity dítěte nebagatelizujte a nesnažte se odvádět jeho pozornost. Dejte mu čas a prostor ztrátu zpracovat.
- Pozor na metafory – často říkáme „odešel, spinká, odpočívá“, ale dítě tyto pojmy chápe doslova. Buďte konkrétní a jasní – člověk, který umře, netluče srdce ani nedýchá.
- Uctívejte památku zesnulých – nebojte se vzít dítě na hřbitov. Připravte ho na tento rituál, vysvětlete, co se bude dít, ukažte např. fotku, koho navštívíte.