Když se zamyslím nad tím, co našim dětem dáváme, jako první mě napadají hmotné věci: hračky, jídlo, oblečení, vybavení pokojíčku, dále vzdělání, kroužky, investice do výletů, dovolených, sportovních aktivit a mnoho dalšího. Děti jsou často zahlceny tím vším. Často to spatřuji u zaneprázdněných rodičů, kteří tak kompenzují svůj nedostatek času tráveného s dětmi.
Už mnohokrát jsem slyšela rodiče říkat: “Moje děti mají snad všechno, už nevím, co by ještě chtěly.” Děti umí vznášet hodně požadavků a když se jich zeptáte, co by chtěly, vždy něco vymyslí, co se dá koupit. Přitom by jim stačilo tak málo – mít mámu a tátu, kteří je nadevše milují a svoji lásku projevují blízkostí, pozorností, milými slovy, něžností, úsměvem a až v poslední řadě dárky.
Zajisté potřebujeme i ty hmotné věci, ale zkuste o nich přemýšlet. Při obdarovávání dítěte si položte otázky:
- S jakým motivem mu to dávám? Chci něco po dítěti, nebo posílit náš vztah?
- Jaké jeho potřeby tato věc uspokojí?
- Co z toho mám já? Klid, radost, lásku dítěte…
Především bychom dětem měli dát kořeny – podněcující zázemí, dobrý vzor a lásku, aby jim postupně rostla křídla a mohly vyletět do světa. Aby si mohly říct: “Rodiče mi dali to nejlepší, co mohli.” Nikdy nebuďte smutní kvůli tomu, co vám rodiče nemohli dát. Možná to bylo vše, co mohli.
Všechny hmotné věci se jednou opotřebují, zničí a budou zapomenuty. Ale to, na co si vzpomeneme vždy, jsou společné zážitky. Příjemné chvíle posilují vztahy. Možná vyprávíte svým dětem nebo vnoučatům, nebo naopak slýcháte od rodičů a prarodičů vzpomínky, jak si společně hráli, pekli vánoční cukroví, zpívali a tančili, klouzali se na ledu, koulovali se, lezli po stromech, vyprávěli si pohádky a příběhy… A většina těchto zážitků, které zahřejí u srdce a vyvolávají úsměv na tváři, nepotřebovala drahé vybavení ani daleké cesty.
Pochopitelně chceme dětem dávat to nejlepší a vyhýbat se nákupu určitých věcí nelze. Důležité je však dát těmto věcem hodnotu – vytvořit kolem nich příběhy a zážitky. Pokud chce dítě nějakou věc, postupujte takto:
- Pečlivě společně vybíráme.
- Nekupujeme hned na požádání, ale necháme si čas.
- Zjistíme o věci více informací a možností, kde ji výhodně koupit.
- Zvážíme, zda ji můžeme vyrobit sami.
- Můžeme nechat dítě si na věc našetřit z kapesného nebo si ji vydělat speciální prací.
Učíme tím děti, že vše má hodnotu a stojí to úsilí. Dáváme jim lekci, jak hospodařit, pečlivě vybírat a ukazujeme, že díky vlastnímu přičinění nemusí utratit tolik peněz. A nakonec se děti naučí, že nemusí jen brát od rodičů, ale také jim něco dávat – svoji pomocnou ruku, malé překvapení – a že ty nejkrásnější věci v obchodě koupit nelze.