Hodnocení má svoji hodnotu

Jedna maminka se mě na kurzu ptala: “co si myslíte o tom, když své dítě chválím, říkám, že je šikovný. Já totiž vím, že by se to takto nemělo dělat”. V tu chvíli mně proběhlo hlavou – ach ta literatura, co přináší stanoviska, která rodičům svazují ruce.

Říct dítěti občas šikulko není nic proti ničemu. Současné výchovné přístupy nás vybízejí k tomu, abychom děti nehodnotili. Pokud budeme dítě stále provázet slovy jako např. šikovný, dobrý, úžasný ale i těmi negativními např. škaredý, hrozný atd., pak se dítě může stát závislé na našem úsudku a nedokáže se podívat na svoji práci, činy a sebe samo svýma očima a říct si jaký to je a na základě toho sám zkorigovat své jednání.

Na druhou stranu děti potřebují vědět a nějak se naučit, co je správné a co nikoli. Potřebují získat zpětnou vazbu, aby se zorientovali. Nakonec v životě se s hodnocením budou setkávat stále už od školy a potom v práci.

Jak dávat dětem zpětnou vazbu?

Prvně se zkusme vyhnout tomu, abychom říkali jaké dítě je. Raději popišme jaké je jeho chování, protože chování a jednání může změnit, ale svoji osobnost nikoliv.

Zapojme do tohoto procesu samotné dítě. Zeptejme se ho, co si ono myslí, jaké to je pro něj, jak vidí svoji práci, své chování.

Pokud to jde, nahraďme přídavná jména slovesy. Můžeme použít slova jako – umíš to, víš to, daří se ti to, snažíš se aj. Slovesa vyjadřují co se děje na rozdíl od přídavných jmen, která jsou spíše hodnotící a vypovídají o tom jaký to je.

Buďme konkrétní. Popisujme co vidíme a slyšíme.

Pokud dáváme negativní zpětnou vazbu, vyjadřujme jaké to je pro nás např. vadí mi to, obtěžuje mě to, otravuje mě to, jsem naštvaná, protože děláš to a ono…

Ze života 🙂

Můj syn (3 roky) teď rád říká: “umím” a někdy ještě dodá: “chodím do školky”, aby dodal důležitost svému sdělení a ukázal, že fakt je borec. V tu chvíli si uvědomuji, jak je důležité volit správná slova a přisuzovat věcem a činům adekvátní hodnotu.

Pokud jsem z jeho činů nebo chování nadšená tak se nebráním použít pochvalu. Takovým nejvyšším slovním oceněním je u nás slovíčko úžasný. Pokud bych toto slovo používala stále a u každé maličkosti ztratilo by na významu.

Přemýšlejte nad tím co dětem říkáte, zkuste být ve svých vyjádření barvití a ne strozí, ale zároveň neztrácejte kontakt se sebou, svými emocemi ani s dítětem, jen proto že budete extrémně krotit svoji chválu a hodnocení a vše v hlavě tisíckrát probírat než něco vyslovíte. Dítě potřebuje k socializaci zpětnou vazbu.