Vlastní zkušenost mě přivedla k hlubšímu zkoumání toho, jakým způsobem vidíme a především co všechno může naše vidění ovlivňovat.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) žije na světě přibližně 2,2 miliardy lidí s poruchou vidění na blízko či do dálky. Vedle fyzického vidění mě ale zajímá také něco, co se do podobných statistik nevejde – naše schopnost vidět sami sebe a svět kolem nás v širších souvislostech a nových možnostech.
Můžeme mít dobrý přehled o tom, co se děje kolem nás, a přitom přehlížet, co se odehrává uvnitř nás. Můžeme přesně vědět, co potřebují druzí, a nevnímat, co potřebujeme sami. A někdy potřebujeme změnit úhel pohledu, abychom objevili možnosti, které jsme dosud neviděli.
Právě pro tento prostor vnímání používám pojem vnitřní zorné pole. Rozumím jím schopnost obracet pozornost nejen k vnějšímu světu, ale také k vlastnímu tělu, emocím, prožitkům a vnitřním souvislostem.
Podobnou citlivost rozvíjím i při své práci s tělem, například v kraniosakrální terapii, kde se učím vnímat jemné signály a změny pod svýma rukama. Fascinuje mě, kolik toho můžeme zaznamenat, když zpomalíme, zklidníme se a dáme svému vnímání dostatek prostoru.
A co když můžeme podobně vědomě pracovat také se svou pozorností a způsobem, jakým využíváme zrak?
Neznamená to, že pouhou změnou psychického nastavení můžeme odstranit tělesné příčiny zrakových obtíží. Zrak má své fyziologické zákonitosti a případné potíže vyžadují odpovídající odbornou péči. Víme však, že tělo a psychika se vzájemně ovlivňují. Proto mě zajímá, jakou roli v našem vidění hraje celkový stav organismu, napětí, emoce i pozornost.
Ve svém zkoumání se proto nezastavuji jen u otázky, co naše oči dokážou nebo nedokážou. Zajímá mě, jak můžeme lépe vnímat vlastní tělo, rozpoznávat napětí a hledat způsoby, jak podpořit uvolnění. Jak můžeme vědomě pracovat s pozorností, poznávat své emoce a zkoumat, jak ovlivňují náš pohled na svět. Součástí péče o zrak mohou být také vhodné oční cviky a další postupy zaměřené na podporu zrakových funkcí. Některým z nich se věnuji v článku Cesta za-zrakem.
Moje vlastní cesta mě postupně přivedla od otázky: „Jak můžu lépe vidět?“ k mnohem širší otázce: „Co všechno ovlivňuje způsob, jakým vidím – a co z toho mohu sama ovlivnit?“
Někdy potřebujeme hledat způsoby, jak svůj zrak lépe využít. Jindy se potřebujeme zastavit, uvolnit napětí nebo znovu objevit vlastní potřeby. A někdy potřebujeme najít odvahu podívat se na něco, čemu jsme se dlouho vyhýbali.
Ne vždy jde o to vidět více. Někdy potřebujeme vidět jinak.
Právě těmto souvislostem se věnuji ve svém celodenním workshopu Vidění jako odraz duševního stavu. V malé skupině společně zkoumáme propojení zraku, mozku, nervového systému, těla, emocí a pozornosti. Prostřednictvím praktických cvičení i společného sdílení objevujeme, co ovlivňuje náš způsob vnímání a jak ho můžeme vědomě rozvíjet. Zajímá nás nejen to, co naše oči skutečně vidí, ale také to, jak se díváme sami na sebe, co nám brání vnímat některé souvislosti a jak můžeme objevit nový úhel pohledu.
Chcete-li můj přístup nejprve poznat vlastním tempem, připravila jsem pro vás dárek: sedmidenní výzvu Vidět jinak s metodou V(Y)NOŘ SE. Stačí si po dobu sedmi dní dopřát deset minut denně, bez tlaku a s laskavou pozorností k sobě. V členské sekci mého webu na vás čekají jednotlivé kroky výzvy i bonusy, například meditace zaměřená na podporu péče o zrak. Možná je to právě příležitost říct vědomé ano sobě, svému vnímání i světu kolem nás.