Spinká, odešel, opustil nás – co se to stalo?
Víte co je v dnešní společnosti největší tabu? Ne, není to už sex jako dříve, ale téma smrti a umírání. A to především díky tomu, že se institucionalizovalo, tak jako zrození. Obzvláště se pak snažíme před touto těžkou životní událostí ochránit děti.
úkolem rodiče je dítě chránit, ale v případě úmrtí blízké osoby se často jedná o izolování. Dítě velmi citlivě vnímá, co se v jeho okolí děje, takže určitě neutajíte své trápení. Život zasažený nemocí a ztrátou blízkého je stresující pro všechny. Smrt je největší ztrátou, která nás může potkat a proto i způsobuje nejsilnější emoční reakce a úkolem není tyto emoce potlačit, ale odžit si je. A děti jsou toho všeho součástí.
Jak dítě vnímá smrt
Dítě truchlí v jakémkoliv věku, ale to jak vnímá smrt závisí na tom, v jakém vývojovém období se nachází.
Výzkumy uvádějí, že dítě začíná smrt jako takovou vnímat od 2 let, avšak u menších dětí svoji roli sehrává separační úzkost. Uvádí se, že přibližně do 5 let si dítě neuvědomuje definitivnost smrti, očekává, že se zesnulý vrátí, může mít tendenci ho hledat. Mezi pátým a devátým rokem mají děti tendenci smrt personifikovat. Po desátým roce (některé výzkumy uvádějí už po sedmém roce) si je dítě schopné uvědomovat, že smrt je nevratná a že všichni živý tvorové jednou umřou. Pokud máte představu o tom, jak dítě smrt vnímá, tak mu dokážete lépe porozumět a pomoci.
Důležité si je i uvědomit, že dítě také prochází fázemi truchlení:
- šok, popření, odmítání
- idealizace zemřelého člověka,
- znevažování zemřelého, obviňování, agrese
- smíření, znovupřiblížení k zemřelému, najití nového vztahu k sobě a ke světu
Jak dlouho tyto fáze trvají a celý proces truchlení je velmi individuální.
Jak dětem pomůžeme
- ukazujme dětem koloběh života – v přírodě umírají kytky, na podzim listy, nepřehlížejte ani mrtvé živočichy. Určitě někdy děti potkají mrtvého ptáka, včelu, žábu nebo nějaké jiné zvíře. Berme to jako příležitost dětem vysvětlit, co se to stalo.
- odpovídejte dětem na jejich otázky a hlavně vždy pravdivě
- sdílejte s dětmi své emoce spojené se ztrátou, aby si zažili, že je normální být smutný, zklamaný, naštvaný aj.
- dopřejte dětem rituál rozloučení. Není důležité, jestli půjde na pohřeb nebo ne. Důležité je, na jakém způsobu rozloučení se spolu dohodnete nebo pro dítě připravíte. Není podstatný způsob, ale proces.
- dopřejte dítěti na zesnulého vzpomínat – mluvit o něm, prohlížet si fotky, nechat si nějakou vět od něj na památku.
- smrt blízkého je i pro rodiče velkou ztrátou a proto je fajn najít si podporu ve svém okolí nebo i odbornou pomoc. Je pochopitelné, že ne vždy budete mít náladu s dítětem sdílet jeho bolest, ale je zapotřebí mu nabídnout za kým může jít nebo kdy může přijít za vámi, aby na to nebylo samo.
- Umožněte dítěti i jiné vyjádření truchlení než jen slovy. Prospěšná je hra, malován, vyprávění a vymýšlení příběhů, bubnování a jiné tvořivé aktivity.
- Neopomíjejte úmrtí domácího mazlíčka – i ten si zaslouží rituál rozloučení a dítě má právo po něm truchlit.
- Nikdy pocity dítěte nebagatelizujte, nesnažte se odvádět pozornost, dejte mu čas a prostor ztrátu zpracovat.
- Pozor na metafory. Máme často tendenci smrt opisovat jako: on spinká, odešel, opustil nás, odpočívá…, ale dítě tyto pojmy chápe konkrétně nikoliv v přeneseném slova smyslu. Buďme raději při vysvětlování konkrétní a jednoznační např. člověku, který umře, netluče srdce ani nedýchá.
- Uctívejte památku zesnulých – nebojte se dítě vzít na hřbitov. Důležité je dítě na tento rituál připravit. Mluvit s ním o tom, co se bude dít, ukázat mu např. fotku, za kým jdeme.
Komentáře