Letošní rok je pro mě rokem velkého přehodnocování a přeskládávání života. Některé věci končí, jiné začínají a člověk se znovu ptá, co je pro něj důležité a o co se může opřít. Podobně to má mnoho lidí kolem mě včetně klientů.
Asi není náhoda, že právě teď hledám prostor pro svou vlastní praxi. A s hledáním pracovny ke mně přišla otázka:
Co si napíšu na dveře?
Psycholožka, psychoterapeutka, poradkyně, terapeutka, konzultantka, průvodkyně…
Na první pohled to může působit jako slovíčkaření. Pro mě se za tím ale otevřela mnohem větší otázka:
Kdo jsem v tom, co dělám? A podle čeho se pozná odbornost?
V České republice se právě v této oblasti hodně mění. Od 1. července 2026 máme nově vázanou živnost „Poskytování služeb v oblasti poradenské psychoterapie“ a současně se proměnilo vymezení psychologického poradenství. Nová pravidla se snaží jasněji popsat, jaké vzdělání, výcvik a praxe jsou pro jednotlivé činnosti potřeba.
A já jsem najednou zjistila, že sama nevím, kam přesně se zařadit.
Nejde o pochybnosti o své práci. Vím, co dělám. Vím, s kým pracuji. Vím, co jsem se během let naučila a stále se učím. Jen jsem potřebovala najít slovo, které to celé vystihne a mít jistoto, že mé profesní zařazení je i legislativně v pořádku.
Přiznám se vám, že jsem se poradila s ChatGPT. Moje vzdělání i praxe jsou rozsáhlé a nebyla jsem si jistá, co kam zařadit. A navíc vzniklo mnoho nové legislativy. Donutilo mě to dohledat veškeré diplomy a potvrzení o praxi. Napsat jasné hodiny výcviků. když jsem to všechno viděla pohromadě, uvědomila jsem si jednu důležitou věc: Stejně jako člověk není součet svých diagnóz, není ani součtem svých diplomů, výcviků, pracovních pozic nebo profesních označení.
A pak jsem si všimla, že se ozývá mé tělo. Cítila jsem svíravý pocit. Nechci svou práci zúžit na jedno slovo. Chci mít široké portfolio a otevřené pole možností.
A o slovo se začala hlásit hlava: Musíš se zařadit do nějaké odbornosti.
Ano, je důležité se zorientovat. Ve světě kolem sebe i v sobě. A zároveň respektovat legislativní a etické normy. Jenomže ty škatulky jsou pro mě opravdu malé. Mít přesah je pro mě důležité. Protože ani vzdělání, ani titul, ani počet hodin praxe samy o sobě nezaručují kvalitu vztahu, který s klientem vytvoříme. A už vůbec nezaručují, že svou práci budeme dělat dobře každý den. Proto je pro mě důležitá supervize. Možnost podívat se na svou práci očima někoho dalšího a uvidět něco, co jsem sama neviděla.
A tak se vracím ke dveřím své pracovny. Co si tedy na ně napíši?
Nejspíš:
Mgr. Šárka Vivien Gajdošová
terapeutka a poradkyně
Nezužuji svoji profesní cestu na dvě slova. Ale vnímám, že právě tato dvě slova mi v tuto chvíli připadají dostatečně pravdivá a dávají mi prostor zůstat otevřená tomu, co všechno do mé práce patří. A všechno ostatní budu raději vysvětlovat uvnitř. Na webu, v profesním profilu, v rozhovoru s klientem. A především tím, jak svou práci skutečně dělám.
Nakonec není nejdůležitější, co máme napsané na dveřích. Důležitější je, co se děje, když se ty dveře zavřou.